Často kladené otázky: Můj partner mě v každodenním životě nepodporuje.

Pocit, že musím všechno dělat sám

Nakupování potravin, různé domácí práce, schůzky a péče o děti – to vše je součástí každodenního rodinného života.
Když začnete mít pocit, že vše zvládáte sama a přejete si více podpory od svého partnera, může to být velmi stresující a vést ke konfliktům ve vztahu.

Nacházíte se právě v takové situaci a toužíte po změně? Připravili jsme pro vás několik tipů, co můžete udělat.

1. Realita

Užitečným prvním krokem může být odstup od situace – podívat se na ni z ptačí perspektivy a upřímně si položit otázku: Je to opravdu tak?

• Jsou snad věci, o které se můj partner stará, ale já je přehlédl, protože se momentálně cítím přetížený?
• Soustředím se pouze na úkoly, které jsou v tuto chvíli skutečně nezbytné, nebo mě možná pohání přehnané nebo dokonce perfekcionistické očekávání – jak vůči sobě, tak vůči ostatním?
• Opravdu můj partner očekává, že všechno zvládnu sama?

Pokud dojdete k závěru, že často je to samotná situace, která vyžaduje akci (například uložit dítě do postele, jít nakoupit, protože lednička je prázdná), a ne nutně to, že váš partner ji ignoruje, dalším krokem by mohlo být zkusit se na věci podívat z jeho pohledu:

Uvědomuje si můj partner vůbec, že v situacích, jako jsou ty výše uvedené, potřebuji jeho podporu? Je opravdu „líný“, nebo je prostě unavený po dlouhém dni v práci a potřebuje si na chvíli odpočinout? Přispívá v jiných oblastech vztahu nebo rodiny a má možná pocit, že je to on, kdo nese celé břemeno? Všímám si a oceňuji to, co dělá, nebo jsem to začala brát jako samozřejmost? Vyjadřuje svou lásku ke mně nebo k rodině způsobem, který se liší od mých očekávání?

2. Sdělování vlastních potřeb

Pokud po zhodnocení situace dojdete k závěru, že váš partner by mohl přispívat více, dalším krokem je promluvit si s ním o tom. Často to začíná tím , že si uvědomíte své vlastní potřeby a jasně je vyjádříte. Pokud toužíte po větší podpoře, je důležité partnerovi přesně říct, co potřebujete – a jak vám může konkrétně a specificky pomoci.

To může znít jednoduše, ale muži a ženy často myslí a komunikují odlišně. A právě v tom často vznikají nedorozumění a konflikty. Ženy často mluví oklikou a předpokládají, že jejich partner „přečte mezi řádky“. Muži však obvykle potřebují přímá sdělení a jasné pokyny.

Například: Žena umístí prázdnou bednu s nápoji do chodby v naději, že si ji muž vezme s sebou do práce a koupí nové nápoje. Muž uvidí bednu a pomyslí si: „Ach, asi ji už nechtěla mít v kuchyni“ nebo „Možná si chce nápoje koupit sama“.
Co zde chybí? Jasná komunikace, například:
„Miláčku, mohl bys dnes koupit nápoje? Stačilo by to před nebo po práci? Moc by mi to pomohlo.“

Místo toho se často stává – zejména když se někdo cítí vyčerpaný a přetížený – že frustrace vede ke kritice, například:
„Nikdy mi nepomáháš. Vždycky kupuju pití já a bolí mě záda. To přece víš.“

Studie však ukázaly, že taková kritika má spíše opačný účinek – často posiluje právě to chování, se kterým nejste spokojeni. Požadavky a obvinění mohou ve skutečnosti vyvolat odpor, místo aby vedly ke změně. Když se partner cítí kritizován, může to interpretovat jako znamení, že není dost dobrý nebo že vždycky dělá všechno špatně – a to může být velmi bolestivé.

Ve vztazích je důležité mluvit spolu otevřeně a láskyplně – zejména pokud jde o vaše vlastní potřeby a očekávání od partnera. Váš partner vám přece nemůže číst myšlenky.

Je dobré si připomínat, že se milujete a že – zejména ve stresu každodenního života – oba partneři obvykle chtějí pro toho druhého to nejlepší. A když vás váš partner podporuje, je důležité mu dát najevo, jak moc si toho vážíte. Vyjádření vděčnosti namísto považování jeho úsilí za samozřejmost může mít skutečný význam.

💡 A samozřejmě je naprosto v pořádku – a dokonce prospěšné – vyhledat podporu v podobě partnerského poradenství.
Nemusíte čekat, až nastane krize. Věnovat čas prozkoumání témat, jako je komunikace, s neutrální třetí stranou může být poučné a neuvěřitelně užitečné.

3. Zeptejte se sami sebe: Co mohu změnit?

Při řešení konfliktu je důležité mít na paměti jednu zásadní pravdu: nemůžeme změnit jiného člověka. I když bychom si to sebevíc přáli, tak to prostě nefunguje. Zároveň ale ani my nechceme, aby nás někdo měnil – chceme být přijímáni a milováni takoví, jací jsme, se svými silnými stránkami i nedostatky.

Jedinou osobou, kterou můžeme skutečně změnit, jsme my sami. A to nám zase otevírá prostor pro svobodu a reflexi: Jak chci reagovat na to, že mi můj partner v každodenním životě poskytuje jen malou podporu? Jaké konstruktivní možnosti mám kromě hádání, stahování se do sebe nebo stěžování si? Jakým člověkem chci být?
Jaká reakce by byla nejužitečnější – nejen pro mě, ale pro všechny zúčastněné? I když se objektivně zdá, že za problém můžete jen z 10 % a váš partner z 90 %, změna z vaší strany má často dominový efekt. Protože když jeden člověk změní své chování – i když „by neměl“ – může to oslovit srdce druhého a inspirovat ho ke změně.

Rozhodnout se zaměřit na to, co můžete změnit, je silný čin – hluboce lidský čin. A stává se mnohem smysluplnějším, když víte, proč to děláte.
Vnímáte tuto snahu jako investici do své rodiny? Kterým ze svých osobních hodnot chcete zůstat věrní?

V tomto procesu může být také užitečné vědomě se soustředit na silné stránky svého partnera. Tím můžete vyvážit část frustrace.
Co vás na něm/ní zaujalo na první pohled? Jaké vlastnosti jste obdivovali a oceňovali?